Historický děj této brožury je zasazen do 4 století, kdy byli křesťané pronásledováni Římem. Když za každého umučeného křesťana uvěřili v Ježíše Krista další a další, musel nepřítel změnit strategii. Vžijte se do poutavého vyprávění této dramatické doby a zjistíte zajímavé a závažné souvislosti přesahující tehdejší dobu.
Je pošmourný mlhavý večer 27. října 312. Římská legie císaře Konstantina Flavia Valeria Aurelia odpočívá v bitevní pozici na březích řeky Tibery. Nedaleko odtud, rozloženy v bitevním šiku, očekávají zahájení bitvy nepřátelské voje Maxentinovy.
Stráže, postavené u hlavního stanu velikého císaře Konstantina, zastavují muže vysoké postavy. Zahalený v nařasený šat Římanů stanul před velitelem římské stráže. Ten v něm hned poznal císařova oblíbence, velekněze boha slunce, Claudia. Velitel nechal příchozího ohlásit u císaře, načež Claudius byl ke Konstantinovi bez prodlení uveden.
Císař procházel stanem sem a tam. Když Claudius vstoupil, hluboce se uklonil a zvolal. „Císaři, na věky buď živ!" „Ó, buď vítán věrný Claudie!", odvětil císař, „čemu mohu děkovat, že můj věrný Claudius mne už i v ležení vyhledává? Zajal jsi zase několik stoupenců toho Glilejského a nevíš si rady co s nimi? Nebo se snad lvi a leopardi přežrali masem těchto potřeštěnců? Není snad dost smoly na balení a pálení těchto živých pochodní?"
„Ani jedno ani druhé, milostivý císaři!" zvolal Claudius. „Lvi a leopardi nejsou dosud přesyceni masem křesťanů, ani smola nám nechybí. Ale můj milostivý císař správně uhodl, že přicházím v záležitosti křesťanů."...